Jetelový trojlístek, Guinness a whiskey. To jsou první tři symboly, které se člověku vybaví, když se řekne Irsko. A právě na irskou whiskey jsou místní obyvatelé náležitě hrdí. Stejně jako na jemnou chuť si ale musela i na své místo na výsluní počkat několik dlouhých staletí.
První zmínka o whiskey se objevuje v knize Annals of Clonmacnoise z roku 1405. V ní se píše o vysoce postaveném muži, který zemřel poté, co vypil příliš mnoho vody života, jak se původně whiskey říkalo. V té době tedy byla běžným nápojem, jelikož umění destilace přinesli z Blízkého východu irští misionáři už v 11. století. Pálení měli na starost především mniši v klášterech, ale whiskey chutnala podstatně jinak oproti té dnešní. Doba zrání byla výrazně kratší a často ji ochucoval fenykl, anýz nebo máta.
Díky novějším metodám a technologiím se začala chuť whiskey měnit a pálení neměli na starost už jen mniši. Na začátku 17. století se stala Old Bushmills Destillery první licencovanou palírnou whiskey na světě a i po více než 400 letech je Bushmills stálicí na trhu s lihovinami. Po zavedení licencí a oficiální registrace palíren se výroba whiskey po celém Irsku rozběhla ve velkém a poptávka přicházela i ze zahraničí. Díky značkám jako Bushmills, Jameson nebo George Roe’s Thomas Street Distillery se stala irská whiskey v 19. století tou nejprodávanější na celém světě.
Ani staletá historie a postupem času čím dál lepší chuť ale nezabránily úpadku irské whiskey. Kvůli válce za nezávislost a následné obchodní válce s Anglií muselo mnoho palíren v Irsku zavřít své lihovary nebo se sloučit s konkurenty. A už tak špatný start 20. století pro destiláty ještě podtrhla americká prohibice, která výrazně ovlivnila export. V té době už se stala číslem jedna skotská whisky.
Problémy však časem pominuly a některé lihovary dokonce mohly znovu otevřít. Příkladem může být společnost Waltera Teelinga, který v roce 1782 založil svou palírnu v Dublinu. Pod tlakem situace na začátku minulého století koupila provozovnu větší společnost William Jameson & Co., která ale stejně musela v roce 1923 zavřít. John Teeling, jehož předek společnost založil, v roce 1989 palírnu znovu otevřel a šlo o vůbec první znovuotevřený lihovar v Irsku. Díky němu si může dnes každý vychutnat whiskey značky Teeling.
Unikátnosti irské whiskey výrazně pomohly zdejší zákony. Na rozdíl od zavedení daní z alkoholu Irsko vybíralo daň ze sladu. Ale Irové byli vynalézaví a k výrobě whisky používali jen tolik sladu, kolik bylo pro výrobu nezbytně nutné. Tehdy se zrodila tradice míchané whiskey (blended) z nesladového ječmene a obilných zrn. Dnes můžeme narazit i na single malt (při výrobě je použit pouze sladový ječmen), který je typický spíše pro skotskou.
Pravá irská whiskey je třikrát destilovaná a podle norem by měla zrát tři roky v sudech. Stejně jako vybraný ječmen nebo obilná zrna ovlivňují chuť destilátu také samotné sudy, jelikož se využívají jak sudy nové, tak použité, nejčastěji po sherry, bourbonu nebo rumu. Minimální a nejčastější podíl alkoholu je 40 %, ale některé mají až 60 %.
Jak vlastně chutná pravá irská whiskey? Oproti jiným, podobně silným pálenkám je její chuť výrazná, ale jemná. Lehký a ovocný chuťový profil s patrnými tóny obilných zrn postupem stárnutí nabírá mnohdy až karamelovou chuť. To platí alespoň o blended whiskey, která tvoří 90 % produkce irských palíren. Irská whiskey je díky destilaci navíc jemnější a není v ní cítit kouř jako v nemíchané a sladovým ječmenem fermentované skotské.
Díky svým vlastnostem se dá pít jak čistá, tak i v míchaných drincích. Vždy záleží na preferencích samotného konzumenta, protože na někoho může být příliš silná až pálivá. Samozřejmě se hodí skvěle i ke kávě. Irskou kávu proto najdete v nabídce mnoha kaváren i barů. Lahev whiskey se určitě hodí mít doma, protože možnosti jejího využití jsou nekonečné. Máte už tu svou?
